Těžké časy české detektivky

Základy české detektivky byly položeny na konci 20. let minulého století a byly to základy kvalitní a originální. Jak jinak, když u zrodu české detektivky stál vedle Emila Vachka a jeho detektiva Klubíčka z roku1928 i jeden z velikánů české literatury, Karel Čapek. Jeho Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy jsou dodnes oblíbeným čtením.

Avšak hlavní proud v tomto období tvořily detektivky šité horkou jehlou podle zahraničních vzorů, především detektivky z anglického prostředí. Český knižní trh byl ve 20. a 30. letech minulého století spoustou příběhů o geniálních anglických detektivech doslova zaplaven. 

Těžkou ránu dostala kvalitní česká detektivka po okupaci v roce 1939. Česká literatura byla vydávána v omezené míře a existovala přísná cenzura, která autory v tvůrčí práci velmi omezovala. Situace se pro českou detektivku nezlepšila ani po roce 1945. Český čtenář navíc přestal mít o detektivku zájem, daleko atraktivnějším žánrem se stal špionážní román.

Úplný krach žánru zažila detektivka po roce 1948. Socialistický režim viděl detektivku jako mrtvý literární druh, protože pro zločin podle něj bylo místo jen v buržoazní společnosti. V české literatuře se naplno projevilo přesvědčení, že zlo lze odstranit, protože je spojeno pouze se špatnou ideologií a se špatným uspořádáním společnosti. V nové společnosti, která u nás byla po roce 1948 budována, měl jedinec své problémy řešit zvýšeným pracovním úsilím a aktivní spoluprací na společenském pokroku, a tak měly problémy, které řešila detektivka, ze společnosti naprosto vymizet.

V pozdějším období byla detektivka přece jenom vzata na milost, ale protože socialistická společnost měla společenské příčiny zločinu odstranit, bylo úkolem literatury s kriminální zápletkou pomáhat v ideovém boji a čtenáře vychovávat. Detektivka se scvrkla do líčení kriminálních případů, jejichž jádrem byla drobná ekonomická kriminalita nebo třídní boj.

Naprostou výjimkou v této době byla osobnost spisovatele Eduarda Fikera, který napsal za svůj život neuvěřitelné množství detektivních, špionážních a humoristických románů. 

Dva z románů Eduarda Fikera z tohoto období, které rozvoji detektivky vůbec nepřálo, lze zařadit k absolutní špičce české detektivní literatury. Jedná se o romány Zinková cesta (1942) a Série C-L(1958).

Zinková cesta i Série C-L jsou strhující výborně napsané příběhy, v nichž Fiker dokázal obratně pracovat se stopami zločinu a skvěle vystihnout prostředí. 

Fikerovi detektivové mají rysy typického českého detektiva. 

Inspektor Čadek ze Zinkové cesty je obyčejný policejní úředník, který si důkazy obstarává neustálým obcházením svědků a neustálým hledáním souvislostí, detektiv Karlíček ze Série C-L je zdánlivě neohrabaný, ale velmi inteligentní, a tak dokáže odhadnout síly protivníka, vžít se do jeho myšlení a zaútočit ve chvíli, kdy to neočekává. 

Oba detektivové jsou obyčejní lidé, kteří hodně přemýšlejí, i nad zločinci, a tím projevují hlubokou lidskost, tak typickou pro Vachkova detektiva Klubíčka nebo pro postavy detektivů z povídek Karla Čapka.

Česká detektivka pak později znovu ožila, stalo se tak po roce 1960. Autoři i čtenáři tehdy vzhlíželi s velkým obdivem k dílu Eduarda Fikera. Tehdejší oficiální literární věda však Eduarda Fikera na milost nevzala, celé jeho dílo bylo po dlouhé roky řazeno do oblasti literatury pokleslé

Dnes je však jasné, že Eduard Fiker v románech Zinková cesta a Série C-L vytvořil jeden z vrcholů vývoje kvalitní české detektivky.

 

 

ArsylineGRAPHIC & WEBDESIGN STUDIO
Varování

Zavřít