Eva Tvrdá: Okna do pokoje
Tři novely, tři ženy, tři osudy. Žít v souladu s tradičními hodnotami, nebo racionálně přijmout dobové pravdy? Margareta, Bernardeta a Marie prostřednictvím novel Lili Marlene, Farská zahrada a Džem z jeřabin hledají životní opory v chaosu 20. století. Důležité události života se během jediného dne propojují v sugestivní příběhy, které inspirují.
„Nechci, abyste říkala Reinholdovi, že Bůh není,“ opakovala stále dokola, ale cítila, jak je směšná. Jakési osnovy byly daleko silnější a věda jasnější. Margareta se svou úzkostí a se svými obavami, se svou snahou zastat matku i otce, se svou vírou a svým životem byla nepatřičná. Překážela modernímu světu, který chtěl být rozumný, světlý, vševědoucí, rázný a pokrokový. Žena v šátku, odřeném kabátě, pohublá nemocí stála ve třídě před mladou učitelkou jako odsouzenec před popravčí četou. /Lili Marlene/
Obřad byl dlouhý, v kostele chladno, ale Bernardetu hřálo u srdce. Šla ke hrobu za rakví své matky, po levé ruce manžela, po pravé syna a dceru, štíhlá, elegantní, načesaná, nalíčená. Když házela lopatkou do hrobu hlínu na rakev, cítila vděk za to, že jí matka umožnila tuhle chvíli. Prožila odpoledne ve vsi, kde vyrostla a kterou opustila, aby vytvořila lepší svět. Na vlastní oči viděla, že její svět lepší je. Byla nejlépe oblečená, nejlépe učesaná, měla nejúspěšnějšího manžela, děti se samými jedničkami. /Farská zahrada/
Vdaná žena se zdála být svou vlastní paní, zaopatřenou, vymezenou, jistou. A pohled zevnitř? Dřina, starosti, věčný strach z těhotenství, nevolnosti, bolest. Ženy, které se nikdy nevdaly, se trápily také. Chyběl jim muž, jeho síla, jeho vášeň, jeho touha, jeho rozhodnost. A chyběly jim děti, jejich měkká tělíčka, bezelstné úsměvy a slzy, každodenní důkaz toho, že život má smysl. Marie hleděla na Václava a uvědomovala si, že nic složitějšího než život neexistuje. Neprokoukneš, nevyzraješ, nevyhraješ. Nakonec jdeš stejně tak, jak je třeba. /Džem z jeřabin/
